Jmenuji se Petr Janošek a byl jsem zvolen, spolu se dvěma dalšími kolegy z naší lužické chasy, do funkce zvané stárek (když toto slovo zazní, tak moje první myšlenka, která mně proběhne hlavou, je starost, starost o něco, starost o někoho, prostě pozor, blíží se povinnost). Začal rok 2010, tudíž období povinností, které znamenají pro mě jako pro stárka zajišťovaní tradičních i netradičních akcí našeho sdružení i celé chasy. Rok začíná tradičním lednovým krojovým plesem, který jako každý rok spolu s krojovanými z okolních obcí otvíráme slavnostním předtančením Besedy. Nesmím opomenout také tradičně bohatou tombolu, do které nám přispívají nejen místní firmy a občané Lužic, ale i dárci z blízkého okolí. Využiji tuto příležitost a chci jim ještě jednou moc poděkovat.
Další, ještě zimní, akcí je fašaňková obchůzka, která ukazuje členy naší chasy tak, jak je vlastně vůbec neznáme. Převlékají se za různé masky, ať už to letos byla Smrt, slepý houslista, vodník a další. Tradičně je doprovází klasičtí fašankoví šohaji se šavlemi, se kterými pak tančí tanec zvaný „podšable“. Skupina masek kráčí naší obcí a i přes tuhou zimu si vesele pozpěvuje a čeká, u kterého domu se otevřou dveře a oni ucítí to teplo domova, ve kterém se můžou alespoň na chvíli občerstvit horkým svařákem, čajem s rumem nebo třeba slivovičkou. Občané, kteří nám otvírají své domy nás většinou štědře obdarují něčím dobrým, hlavně špekem, salámem nebo i teplým koláčem. A tak kráčíme, „dokáď nezmrznem“. Na tomto místě opět dík a to i „nekrojovaným“ občanům, kteří se do našeho průvodu také zapojují.
Na jaře se pak vrháme do pořádání velikonočního koštu vína, který bývá zpříjemněn cimbálovou muzikou, která nám vyhrává k ochutnávce vín našich i přespolních vinařů. Košt většinou trvá do rána a šohaji jsou tak náležitě připraveni na velikonoční pochůzku po děvčatech krojovaných, ale i po „frajírkách“. Všechny dostanou pořádně na zadek a světe div se, za tu bolest nás ještě pohostí vínem, chlebíčky a zákusky a na „žilu“ a „kocár“ nám přivážou barevné stuhy.
Začátkem července nastává pomyslný vrchol roku. Tradičně jsou pořádány Cyrilometodějské hody, které trvají čtyři dny. Začíná se sobotním předhodovým zpíváním, kde vystupují místní folklórní soubory a třešinkou vždy bývá vystoupení pozvaných hostů. Tento večer svými melodiemi a veselím vytváří ideální atmosféru pro nedělní hodový svátek, který začíná slavnostní mší v kostele sv. Cyrila a Metoděje a odpoledne graduje průvodem krojovaných za doprovodu dechovky. Chasa se společně vypraví pro své stárky. U každého stárka jsou krojovaní, ale i přihlížející pohoštěni zákusky i pohárkem vína. Celý průvod za výskání šohajů prochází vesele obcí a zve tak všechny „hodaře“ „pod zelené“, kde pokračuje hodová zábava zpěvem a tancem. Hodové pondělí v podstatě „kopíruje“ hodovou neděli, ale s dvěma výjimkami. Krojovaná chasa zavítá průvodem také k panu starostovi (kde, musím podotknout, nás vždy čeká královské přivítání a pohoštění). Svou návštěvou tak chasa zve našeho pana starostu, „aby neseděl doma u televize“, ale aby s námi to hodové pondělí vesele oslavil, což nám nikdy pan starosta neodmítne. Druhou výjimkou je příchod „ženáčů“ a vdaných žen v krojích, kteří nám svou účastí pomáhají udržet chod hodové tradice, a to hlavně v pondělí, kdy jsou hody spíše domácí záležitostí. Posledním hodovým dnem je úterý, kdy se chlapci převlékají za děvčata a dívky se strojí do chlapeckých krojů. Stejně jako v neděli se i v úterý sjíždí velké množství přespolních, kteří se pomyslně přetahují o největší divácký potlesk či smích při připravených scénkách.
Po našich hodech začíná kolotoč hodů v sousedních i vzdálenějších obcích a my je poctivě navštěvujeme, abychom „oplatili“ místní chase jejich návštěvu u nás. Spolu s přáteli z naší chasy se pak po zbytek roku stýkáme při dalších příležitostech, jako je vinobraní, ale i oslavy narozenin, táboráky či menší zahradní party u grilovaného masa, posezení ve sklípku, a při tom probíráme uplynulý čas, co jak se nám podařilo, co je třeba vylepšit, anebo jen vzpomínáme na veselé příhody.
Na Štěpána, 26. prosince, nejenže „není pána“, ale i já, dosavadní stárek, „složím“ funkci. Pak už jen zbývá pomoct návrhem zvolit stárky nové, kteří budou tou „starající se“ osobou pro příští rok 2011. Dovolím si touto cestou poděkovat svým dvěma kolegům Ondrovi Damborskému a Kubovi Hromkovi, kteří se mnou funkci stárka vykonávali, a věřím, že jsme si byli vzájemnou oporou. Děkuji také všem z chasy, kteří v rámci svých možností vždy ochotně pomohli a společně jsme tak dotáhli rok 2010 až téměř do samotného konce.
Petr Janošek
Další, ještě zimní, akcí je fašaňková obchůzka, která ukazuje členy naší chasy tak, jak je vlastně vůbec neznáme. Převlékají se za různé masky, ať už to letos byla Smrt, slepý houslista, vodník a další. Tradičně je doprovází klasičtí fašankoví šohaji se šavlemi, se kterými pak tančí tanec zvaný „podšable“. Skupina masek kráčí naší obcí a i přes tuhou zimu si vesele pozpěvuje a čeká, u kterého domu se otevřou dveře a oni ucítí to teplo domova, ve kterém se můžou alespoň na chvíli občerstvit horkým svařákem, čajem s rumem nebo třeba slivovičkou. Občané, kteří nám otvírají své domy nás většinou štědře obdarují něčím dobrým, hlavně špekem, salámem nebo i teplým koláčem. A tak kráčíme, „dokáď nezmrznem“. Na tomto místě opět dík a to i „nekrojovaným“ občanům, kteří se do našeho průvodu také zapojují.
Na jaře se pak vrháme do pořádání velikonočního koštu vína, který bývá zpříjemněn cimbálovou muzikou, která nám vyhrává k ochutnávce vín našich i přespolních vinařů. Košt většinou trvá do rána a šohaji jsou tak náležitě připraveni na velikonoční pochůzku po děvčatech krojovaných, ale i po „frajírkách“. Všechny dostanou pořádně na zadek a světe div se, za tu bolest nás ještě pohostí vínem, chlebíčky a zákusky a na „žilu“ a „kocár“ nám přivážou barevné stuhy.
Začátkem července nastává pomyslný vrchol roku. Tradičně jsou pořádány Cyrilometodějské hody, které trvají čtyři dny. Začíná se sobotním předhodovým zpíváním, kde vystupují místní folklórní soubory a třešinkou vždy bývá vystoupení pozvaných hostů. Tento večer svými melodiemi a veselím vytváří ideální atmosféru pro nedělní hodový svátek, který začíná slavnostní mší v kostele sv. Cyrila a Metoděje a odpoledne graduje průvodem krojovaných za doprovodu dechovky. Chasa se společně vypraví pro své stárky. U každého stárka jsou krojovaní, ale i přihlížející pohoštěni zákusky i pohárkem vína. Celý průvod za výskání šohajů prochází vesele obcí a zve tak všechny „hodaře“ „pod zelené“, kde pokračuje hodová zábava zpěvem a tancem. Hodové pondělí v podstatě „kopíruje“ hodovou neděli, ale s dvěma výjimkami. Krojovaná chasa zavítá průvodem také k panu starostovi (kde, musím podotknout, nás vždy čeká královské přivítání a pohoštění). Svou návštěvou tak chasa zve našeho pana starostu, „aby neseděl doma u televize“, ale aby s námi to hodové pondělí vesele oslavil, což nám nikdy pan starosta neodmítne. Druhou výjimkou je příchod „ženáčů“ a vdaných žen v krojích, kteří nám svou účastí pomáhají udržet chod hodové tradice, a to hlavně v pondělí, kdy jsou hody spíše domácí záležitostí. Posledním hodovým dnem je úterý, kdy se chlapci převlékají za děvčata a dívky se strojí do chlapeckých krojů. Stejně jako v neděli se i v úterý sjíždí velké množství přespolních, kteří se pomyslně přetahují o největší divácký potlesk či smích při připravených scénkách.
Po našich hodech začíná kolotoč hodů v sousedních i vzdálenějších obcích a my je poctivě navštěvujeme, abychom „oplatili“ místní chase jejich návštěvu u nás. Spolu s přáteli z naší chasy se pak po zbytek roku stýkáme při dalších příležitostech, jako je vinobraní, ale i oslavy narozenin, táboráky či menší zahradní party u grilovaného masa, posezení ve sklípku, a při tom probíráme uplynulý čas, co jak se nám podařilo, co je třeba vylepšit, anebo jen vzpomínáme na veselé příhody.
Na Štěpána, 26. prosince, nejenže „není pána“, ale i já, dosavadní stárek, „složím“ funkci. Pak už jen zbývá pomoct návrhem zvolit stárky nové, kteří budou tou „starající se“ osobou pro příští rok 2011. Dovolím si touto cestou poděkovat svým dvěma kolegům Ondrovi Damborskému a Kubovi Hromkovi, kteří se mnou funkci stárka vykonávali, a věřím, že jsme si byli vzájemnou oporou. Děkuji také všem z chasy, kteří v rámci svých možností vždy ochotně pomohli a společně jsme tak dotáhli rok 2010 až téměř do samotného konce.
Petr Janošek