Dlouho jsem přemýšlel, zda napsat tento článek, ale nakonec převážilo rozhodnutí, které ve mně vřelo již delší dobu. Nechci, aby následující řádky vyzněly jako odsouzení nebo kritika, primárně mi jde totiž o poukázání na současný stav (nejen) lužického folkloru a v neposlední řadě i o určitě zhodnocení uplynulých let. Tak nějak si říkám, že za těch šestnáct let, co chodím v kroji a aktivně se podílím na udržování (nejen) místních tradic, bych na to právo snad i mít mohl. Nemohu se samozřejmě měřit s mužáky, kteří zde působí ještě déle, ale na druhou stranu jim – a především ostatním lužickým občanům – možná chybí trochu vnitřního náhledu na chod chasy a některé záležitosti s ní spojené, což už nejednou vyústilo v kritické odsouzení bez hlubšího pochopení souvislostí. Za ta léta jsem chase a místnímu folkloru se svými vrstevníky obětoval poměrně hodně času, svým způsobem jsme se ji snažili prezentovat v očích veřejnosti v co nejlepším světle, a proto se mne vždycky dotkne její kritika z řad blízkých i širší veřejnosti. Pokaždé jsem kritiku přijímal a zamyslel se nad ní, zda je oprávněná. Nepopírám, že tomu tak někdy bylo, ovšem snažili jsme se vzít si z ní ponaučení a stejných chyb či nedostatků se napříště vyvarovat. Když už ovšem zazní slova, že: „Chasa je neschopná a nic nedělá“, je mi spíše smutno. Na zaujaté prohlášení, že: „Chasa je banda ožralců, co dělají bordel a rámus po dědině“, případně jsme považování za „šašky“, pak snad ani nemá cenu reagovat. Chápu, že některým občanům může naše zdejší působení vadit, chtěl bych je ale požádat o respekt a pochopení. A možná také uvědomění si, co vlastně děláme (čímž mimo jiné reaguji na výtku, že jsme neschopní). Na to, kolik žalostně málo má v současnosti chasa členů, jsme schopni stále organizovat celý folklorní rok, a to dokonce i s více akcemi, než když nás bylo několikanásobně více v době mých folklorních začátků. Stačí uvést ples, fašaňk, velikonoční zábavu s koštem, hody, vinobraní… Byl bych rád, kdyby mnozí pochopili, že všechno toto děláme pro naši obec čistě z vlastního nadšení a ve svém volném čase, místo abychom se „flákali“ před pochybnými podniky, ničili veřejné prostranství či třeba bezdůvodně rušili noční klid. Kromě udržování tradic a jistého odkazu našich předků má chození v kroji i nesporný přínos pro členy chasy. Získají zde totiž mnoho přátel a kamarádů (a to nejen v místní obci, ale i v širém okolí), naučí se zodpovědnosti, společenskému vystupování a především stárci musí zvládnout organizaci náročnější práce, všemožné zařizování a komunikaci s veřejnými subjekty. Co mne však v poslední době mrzí čím dál častěji, je současný stav naší chasy. Mnozí okamžitě mohou namítnout, proč tedy pro to nic nedělám, opak je ovšem pravdou; v neposlední řadě pak s některými skutečnostmi člověk pohnout ani nemůže. Nechci tu působit jako nějaký starý kmet, ale v něčem musím dát za pravdu starším lidem, kteří se pozastavují nad stavem dnešní mládeže. Svým způsobem ji můžu zhodnotit také z pozice středoškolského učitele, který s ní přichází denně do styku. Mám dojem, že spoustě dnešních mladých lidí chybí určitý cíl, ochota se pro něco nadchnout či dělat něco navíc. Mnohým dospělým ovšem zase chybí zájem o dění ve vlastní obci a projevuje se u nich přílišná lhostejnost a pohodlnost. Nebo se mi to jenom zdá, že se na pořádání všemožných obecních akcí podílí malý počet jedinců, případně do toho musí být ostatní lehce nuceni a zbytek se přijde jen kochat výsledkem? Možná i právě to je příčinou situace, která dnes panuje v lužické (a nejen naší) chase. Připadá mi hodně smutné, když se těch několik málo jedinců snaží, seč může, a nakonec se přijde podívat na kulturní akci hrstka občanů (často navíc z přespolních obcí). Nedivme se ale potom, že spoustě členů chasy se do pořádání takových akcí nechce, když je nepřijdou podpořit ani někteří z jejich vlastních rodičů, natožpak zbývající občané obce. A se ztrátou chuti se postupně redukuje i počet nadšených členů v místní chase. Chtěl bych proto těmito řádky apelovat na všechny místní občany, ale i mládež. Ty první uvedené především, aby nezůstali lhostejní k tomu, co se v naší obci děje, a když už se nechtějí aktivně účastnit pořádání kulturních akcí, ať se alespoň přijdou podívat, že obec skutečně (nejen folklorně) žije. Doufám, že je to pak přesvědčí o užitečnosti podpory místní chasy a snad i pobídnou své potomky k tomu, aby se přidali k lidem, kteří se snaží udržovat výjimečnost našeho regionu. Mladší lidi pak chci pobídnout, aby se nebáli nás oslovit (už třeba jen skrze webové stránky), či dokonce přijít mezi nás. Rozhodně jenom „nešaškujeme“ celý rok v kroji, ale pořádáme také spoustu sportovních akcí (fotbalové či hokejové turnaje v rámci chas z celého regionu), zahrajeme si bowling či se někde sejdeme a pobavíme svým vlastním způsobem. Na závěr bych pak chtěl poděkovat všem, kteří se nejen aktivně podílejí na udržování místních tradic – jmenovitě všem mým současným i bývalým společníkům v chase, mužákům za jejich ochotu nám kdykoliv pomoci, vedení obce za vstřícnost a trpělivost, kterou občas musí projevit při jednání se stárky, dámám z Klubu seniorů za jejich výborné koláčky, ale i všem občanům, kteří nás přijdou podpořit na naše kulturní akce či třeba jen přispějí nějakou korunou při hodovním vybírání po dědině. Srdečné díky vám všem! za Slovácký krúžek Jiří Hubačka