Vítejte na nových stránkách Slováckého krúžku Lužice.
(není to přímo píseň o Lužicích – ale je zde zmíněno záhumenní - :-) klidně by to mohlo být i lužické “Záhumenní”)

Náš stareček ríkavali,
že keď eště sekávali,
//: na rameni kosenka,
ve skrblíčku voděnka
ej, a v žajdlíčku kořalaneka ://

To co bylo, včil už néni,
chodíme na záhumenní
//: nesečeme kosama,
nehrabeme hrabjama,
ej, kořalenky, tej už není ://
Ej, v ten hodonský jarmark,
kúpil jsem si boty,
budu jich nosívat, ja hoja,
do všelikej sloty, duša má.

Ej, a iďa z jarmarku,
stavil jsem se v šenku,
kde lužičtí chlapci, ja hoja,
pili si gořalenku, duša má.

Ej, zavdál sem si s něma,
kolem dokolečka,
viděla mě moja, ja hoja,
milená galánečka.

Štefan, Z.: Písně o Hodoníně. Hodonín. 1975. s.l..
Poláček, J.: Slovácké pěsničky V.. Praha 1950. s. 30.
Lužická hospoda,
je pěkné stavení,
dojel tam šohajek,
dojel tam na koni.

//: Dojel cestů
z Hodonína,
nalej mi dívčíno
červeného vína. ://

Tebje nenaleju,
tebje ja nedám nic,
děvčata přivítáš,
slibů máš na ticíc.

//: Kdes byl včera
zajdi dneska,
víc sa mi šohajku,
víc sa mi nemeškaj. ://

Lužická hospoda,
je pěkné stavení,
ten kdo ju postavil,
vsadil tam znamení.

//: Slušným lidem
naléváme,
ale těm ostatním
čagánkem dáváme. ://

DH GLORIA: Lužická Hospoda
vysíláno 19.11.2003 na ČR Brno
vrtěná (vrťák)

Na lužických //: dolinách ://,
tam sa voda točí,
utopil sa //: šohajek ://,
co měl černé oči.

Černé oči //: plakaly ://,
k bojanovskej hospodě,
aby oni //: viděly ://
s kým milá tancuje.

Poláček, J.: Slovácké pěsničky V.. Praha 1950. s. 63.
Na užickej veži
złatá baňa leží,
na ní kohút zpívá,
má pávové peří.

Nezpívaj kohútku,
nedělaj zármutku,
šak ho aj tak dosť mám,
když sa s milů hněvám.

Zdálo se mně zdálo,
zdálo z neděle na ráno,
že muzika hráua,
chuapců bylo máuo.

Chuapců bylo máuo,
děvčat na tisíce,
třema řadma stáli
samé klebetnice.

Samé klebetnice,
klebety děualy,
a z užických chuapců
formy vybíraly.

CD: Štefin Příkazský. 1902 - 1993. Amerikán z Lužic. Lužice 2002.
Nedaleko za dědinů,
potkali nás dva žandaré,
koníčky si zastavte,
pověste nám odkáď jste.

My jsme chlapci Lužičané,
máme koně pěkné vrané,
když nás vezú přes pole,
řehtajů si vesele.
z Lužic

Nic mně tu veselo není,
dyž tady milého není,
dybych tu milého měla,
snad bych sa rozveselila.

Počkajte Hodonští, páni,
co ste mně milého vzali,
sliboval ste mu koňa,
a včil ho noženky bolá.

V Lužicích kaplička stojí,
milá sa vydávat strojí.
Vydaj sa, dyž je ti vůla,
spomeneš na moja slova!

Ešče rok vydaná není,
už sa jí barvička mění,
už sú dva, co sa vydala,
už sa jí barva změňala.

Kopecký, J: Slovácká svatba na Podluží. Praha 1898. s. 28 - 29.
autor: Štefan Příkazský (* 1902 - † 1993)

Ta lužická dědina rovňučká,
zavoňala ve květu lipečka,
pod tů lipů hudci hrajů,
chlapců na vojnu verbujů.

Iďa šohaj večerem z roboty,
zahráli mu veseuo do noty,
hoďa kosu na travěnku,
pleskeu dlaňů o holenku.

Nese víno červené aj bílé,
a to všecko navzdory svéj miléj,
a to všecko pro slovéčko,
zavřela mu okénečko.

Škoda je ťa šohajku nastokrát,
že sas nechal na vojnu zverbovať,
dostals šavlu aj koníčka
zaplače si frajírečka.

CD: Štefin Příkazský. 1902 - 1993. Amerikán z Lužic. Lužice 2002.
hošije

Ta lužická šenkérka
měla novů sukňu
a ta sukňa vážila
půl deváta funtu
jeden funt
dva funty
tři funty
štyry funty
pět funtů
šest funtů
sedm funtů
osm funtů
a půl funtu
a ta sukňa vážila
půl deváta funtu.

Poláček, J.: Slovácké pěsničky V.. Praha 1950. s. 98.
//: Ty lužické vinohrady
na Kratinách stojá,://
//: podívaj sa na to vínko
frajárečko moja. ://

//: Keby sa druhá napila
není moja vina ://
//: každá sa ráda napije
kratonského vína ://

V tem užickém širém poli
šohajova svaďba stójí.

Stójí, stójí, státi bude,
všecko vojsko na ňu půjde.

Všecko vojsko, všeci páni,
že je šohaj malovaný.

Tvá mamička doma není,
ona leží v černéj zemi.

V černéj zemi neoranéj,
sedum roků nekopanéj.

Pošlite ně pro tatíčka,
že už sedám na koníčka.

Tvůj tatíček doma není,
on už leží v čérnéj zemi.

V černéj zemi neoranéj,
sedum roků nekopanéj.

Podluží v lidové písni. Brno 1988, s. 226.
V tych Lužicách na kopečku,
sekajů sa o děvečku,
//: ej, sekajů sa, sekajů,
co jsem s ňů byl v nedělu ://

Kamarádi, co mám dělat,
mám sa sekat, lebo nechat
//: ej, já to dívča nenechám,
já sa oň ho posekám ://

Svatý Jane, já ťa prosím,
já to dívča dostat mosím
//: ej, nech mě brání celý svět,
já to dívča mosím mět ://

KOPULETÝ, Vlastimil - MACINKA, František – ONDRÁŠKOVÁ, Marta – KOBZÍK, Josef: Od břeclavi teče voda čistá. Sborník podlužáckých písní vydaný k 30. výročí vzniku národopisného souboru Břeclavan. Břeclav: Okresní kulturní středisko Břeclav a Dům kultury ROH Břeclav, 1984. s. 100.
V užickéj dědině,
v moravní dolině,
propil tam syneček,
chauupu ve víně.

Zostau mu kuobúček,
a za ním pérečko,
sbohem tu ostávaj,
moja galánečko.

Podluží v lidové písni. Brno 1988, s. 119.