Rónin je samuraj, který ztratil pána. Tento výraz pochází z japonštiny, což napovídá tomu, kde se děj odehrává. Legenda o 47 róninech je historicky doloženou událostí, na jejíž motivy je film natočený. Čímž bych asi vyčerpal to zajímavé o tomto filmu.

Hlavní roli Kaie, míšence a také jediného nejaponského herce, si zahrál Keanu Reeves, který od Matrixu nezahrál pořádně ani jeden film a bohužel musím konstatovat, že je tomu tak i na dále. Jestli by chtěl někdo něco namítat Constaninem, tak ať se raději na tento film podívá znovu, protože z té postavy se dalo dostat mnohem víc.

Ale abych nehýřil jen kritikou na Keanovu adresu. Film je zasazen do krásného japonského kulturního a přírodního prostředí. Osobně je mi japonská kultura a Japonsko samotné velmi sympatické, takže záběry chrámů, samurajů v tradičních zbrojích a přírody se mi velmi líbily. Každopádně film sám o sobě je dost prázdný, i přesto, že se do něj snažili scenáristi vrazit snad všechno co šlo. Drama, akce, fantasy, romantika a komedie dohromady dělají, že než se film vlastně rozjede, je půlka pryč a tak honem honem ho nějak ukončit.

Rád jsem opět viděl svoje oblíbené japonské herce, chyběl jenom Ken Watanabe (Počátek). Těžko se mi hledá něco pozitivního na tomto filmu. Předvídatelný děj, ubohá zápletka, trapný románek a průměrné akční scény, tomu ani nijak nepomáhají. Celá tahle recenze se dá shrnout jednou jedinou větou:“Jestli chcete vidět bělocha, jak se ohání katanou, raději si pusťte Posledního samuraje.“