Masopustem je označováno období od Tří králů (6.ledna) do popeleční středy (v sedmém týdnu před Velikonocemi) 1). Délka i doba masopustu se tedy proměňuje. Na Slovácku jej známe také pod pojmem „fašank“ (psáno i „fašaňk“) 2), „ostatky“ nebo „končiny“ 3).

Nadcházející čtyřicetidenní půst byl v minulosti důvodem, aby se lidé ještě naposled oddali nejrůznějším lidovým slavnostem a taškařicím. Toto veselí přirozeně vrcholilo těsně před počátkem půstu. Hlavně pak v sobotu a v neděli, ale někde i přesně v úterý před popeleční středou, ve kterou se již nemělo jíst maso, nehrála hudba k tanci, nekonaly se žádné zábavy. V očekávání půstu je i jídlo podávané na fašanku náležitě tučné a mastné. Nechybí domácí klobásy a uzené. Pije se víno a slivovice. K fašankům se vztahuje i mnoho tradičních zvyků. Jsou to především masopustní obchůzky v maskách.

O slavení fašanku se kronika obce Lužice poprvé zmiňuje v roce 1934 4). Kromě hodů, „velikonoční šlahačky“, „vinobraní“, „dožínek“ a vánočních zvyků (střílení, troubení a koledování) se v Lužicích v té době slavil i po 2 dny fašank, ovšem s poznámkou „bez maškar“. Fotografie z muzejního archivu obce Lužice nám však přibližuje fašank v Lužicích v roce 1927. Masky na téma „??? cirkus“ 5) obcházely jednotlivé usedlosti a předváděly cirkusové představení. Každý rok se téma obchůzky měnilo podle aktuálních kulturních a společenských událostí. V podobném duchu pravděpodobně probíhaly i obchůzky před rokem 1927 a krátce po něm.

S fašankem v Lužicích se na stránkách lužických kronik podruhé setkáváme až v roce 1970 6). Ve výčtu zábav konaných v obci je zmíněna i „fašaňková zábava“, kterou pořádal Český svaz žen (ČSŽ). Tuto akci organizoval ČSŽ po dalších 20 let. Zmínky v kronikách jsou v letech 1971, 1979, 1980, 1981, 1982 7), 1984, 1985, 1986, 1987, 1988, 1989, 1990. Je pravděpodobné, že ČSŽ pořádala fašankovou zábavu po tuto celou dobu. Zápis z roku 1981 nám přibližuje fašank blíže. Zábava byla nejvíce navštívenou z celé plesové sezóny a s nejkrásnějšími maskami a tanečním projevem přišly skupiny „Harém“ a „Kosmonauti“. Fašanky v Lužicích se tedy slavily jen taneční zábavou v Sokolovně v maskách. Obchůzky po „dědině“ již byly dávnou minulostí.

V roce 1989 se dovídáme, že i přes pečlivou přípravu byla návštěva fašankové zábavy poměrně malá. Současně uspořádali v Mikulčicích „Country bál“, kam se odešla bavit téměř všechna mládež z Lužic. Malý finanční výtěžek ubral chuti členkám ČSŽ pořádat fašankové zábavy v dalších letech 9). V roce 1991 si navíc členky ČSŽ stěžují, že náklady na pronájem sálu jsou příliš vysoké, což znemožňuje pořádat jakékoli další akce 10). Znovu obnovený fašank uspořádal v Lužicích Slovácký krúžek Lužice 17. února 2007. Čerpal spíše z tradic celého Slovácka a především tradice fašankových obchůzek. Proto fašankový průvod vedli tanečníci s šavlemi v čele s gazdou, kteří tančili původně obřadní kruhový tanec „pod šable“ za doprovodu místního „lužického štrajchu“ (trumpety, harmoniky a ozembuchu). V průvodu však nesměli chybět ani kominíci, kteří přináší štěstí společně s beruškou, cikánky věštící budoucnost, babka schovávající pochutiny, maska smrti symbolizující zimu, nebo postavy „slaměných“ a medvěd. Průvodu se zúčastnilo i několik dětí z Dětského národopisného souboru Lužičánek.

Průvod vyšel ze Starého kvartýru do ulic U Vrchnice, Dvorní, Vinohrádky, Záhumenní a Velkomoravskou zpět na Starý kvartýr. Členové chasy by rádi poděkovali všem, u kterých našli během obchůzky dveře otevřené se štědrým pohoštěním. Poděkování však také patří stárkům Jakubu Buchtovi a Ondřeji Maradovi, stárkám Lence Maradové a Pavle Krchnivé i nejmladšímu z mužáků Jiřímu Molnárovi za iniciaci a obnovení tohoto tradičního zvyku. Je potřeba poděkovat i všem, kteří se na celém fašaňku podíleli, zvláště pak členům Muzejního spolku v Lužicích.

Fašank v Lužicích tentokrát sice nezaznamenal větší odezvy u většiny obyvatel Lužic, ale byl obnoven zvyk, který je jedinečným kulturním pokladem Slovácka i podlužáckých Lužic.

1. BLÁHOVÁ, Marie: Historická chronologie. Praha: Libri, 2001. s. 934 a 938.
2. Slovo pochází ze staroněmeckého vastschanc (složeno z vast = Fest – svátek a schanc = Schenk – výčep) tedy ve významu slavnostního výčepu nebo nápoje před půstem (HOLUB, Josef – LYER, Stanislav: Stručný etymologický slovník jazyka českého se zvláštním zřetelem k slovům kulturním a cizím. Praha: SPN, 1967. s. 163.).
3. Na znamení konce bohatého stolu (STAŇKOVÁ, Jitka – BARAN, Ludvík: Masky, démoni, šaškové. Pardubice: Theo, 1998. s. 8.).
4. SOkA Hodonín, fond Oú_Lu, inv.č.123, Kronika obce Lužice I., s. 104.
5. Na fotografii je bohužel přídomek cirkusu nečitelný.
6. SOkA Hodonín, fond MNV-Lu, inv.č.11, Kronika obce Lužice IV., s. 24.
7. Tamtéž, s. 44, 256, 291, 342, 378.
8. SOkA Hodonín, fond MNV-Lu, inv.č.12, Kronika obce Lužice V., s. 37b, 67b, 81a, 91b, 107b, 117a, 140a, 153b, 179a, 209a.
9. Tamtéž s. 179a.
10. Tamtéž s. 226a.

Miroslav HavlíkPro Lužický zpravodaj, 1. 3. 2007